Když mi bylo přibližně 15 let, začal jsem pravidelně docházet na rehabilitaci kvůli problémům spojeným s jednostrannou sportovní zátěží při hodu oštěpem. Vystřídal jsem několik center a fyzioterapeutů zaměřených na sportovce. Dostával jsem cviky na dechový stereotyp, aktivaci bránice a cviky, jako je poloha dítěte ve 3. měsíci v pronaci nebo supinaci, různé druhy nákroků, a jako "výkonnostní strop" jsem se dostal až k medvědovi, kde to většinou končilo.
Přestože jsem jako laik vnímal tyto cviky pozitivně, bylo pro mě obtížné je správně provádět i mimo fyzioterapeutovu ordinaci. Navíc se většinou jednalo o patologické stavy, jako je zánět Achilovky nebo oštěpařský loket. Tato situace se táhla několik let, než jsem skutečně pochopil, jaký přístup tyto patologie skutečně vyžadují.
Bohužel, nikdo se mnou nikdy neprobíral můj sport, biomechaniku ani kompenzační cvičení. Teprve když jsem začal studovat obor zaměřený na sportovní fyzioterapii ve španělském městě Granada, jsem začal chápat skutečný význam těchto aspektů a jak efektivně pomáhat vrcholovým sportovcům. (zde si můžete přečíst o mé netradiční profesní ceště) To mě motivovalo k dalšímu rozvoji a v únoru 2019 jsem se rozhodl, že budu dále šířit tyto znalosti a objevil jsem svou vášeň pro e-edukaci.
'Sportovní fyzioterapeut by měl plně rozumět podstatě svalových zranění, tendinopatiím a jejich rehabilitaci'
Sport je velmi populární, ale s ním přichází také riziko vzniku akutních a chronických zranění. Otázkou však zůstává, zda jsme skutečně schopni tato zranění správně řešit. Podle průzkumu agentury STEM/MARK z roku 2018 se například zhruba 14 % populace v České republice věnuje běhání, ve Spojených státech je to 18 % (NRS, 2020) a ve Španělsku 8,2 % (INE, 2020). Je proto klíčové, abychom v prostředí sportu disponovali dostatečnými znalostmi a dovednostmi v oblasti prevence, diagnostiky a léčby těchto zranění.
Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho fyzioterapeutů postrádá dostatečné znalosti v oblasti běžných patologií, jako jsou svalová zranění a tendinopatie. Přitom tyto problémy jsou velmi častou příčinou vyhledání odborné pomoci. Podle studie Cooka (2009) se například tendinopatie vyskytuje u 20-30 % všech sportovních poranění. Osobně si myslím, že skutečná míra výskytu těchto problémů může být ještě vyšší. Například studie A. Scotta (2011) zjistila, že více než polovina běžců (52 %) se za svou běžeckou kariéru osobně potká s tendinopatií Achilovky. Toto číslo by mělo vzbuzovat velký zájem nejen u sportovních fyzioterapeutů, ale také u samotných sportovců, aby snížili pravděpodobnost vzniku tendinopatie.
Fyzioterapeuti často směřují svou pozornost na odborné kurzy, techniky a metody, ale někdy přehlížejí základní podstatu skutečné pomoci vrcholovým sportovcům. Problém neleží ve samotných technikách a metodách, ale v jejich nevhodném použití a opomíjení jednodušších cviků, které by mohly skutečně pomoci sportovcům. Je důležité si uvědomit, že někdy stačí jen několik minut věnovaných edukaci sportovce, aby se problém dlouhodobě vyřešil. Jednoduché a základní přístupy mohou mít významný dopad na léčbu a prevenci zranění ve sportu.
'Sportovec potřebuje zátěž, nikoli pouhé povalování se po zemi.'
Jako fyzioterapeut s biomechanickým zaměřením se rád zabývám hledáním souvislostí mezi různými částmi těla, jako je palec na noze a protilehlý palec na ruce - metaforicky řečeno. Nicméně, považuji za velký error stavět rehabilitační plán na cvicích, která nemají žádnou souvislost s pohybem sportovce. Proto dýchání do břicha a válení se po zemi moc nepomohou při svalových zraněních, tendinopatiích a prevenci dalších sportovních zranění.
Při řešení problémů sportovců je důležité nejprve zaměřit se na lokální oblast postiženou zraněním a poté hledat další možné biomechanické souvislosti. Postupně můžeme začlenit do tréninkového programu prvky, které přímo ovlivňují danou lokalitu. Například při tendinopatii Achillovy šlachy je nezbytné se zaměřit na přenos sil na šlachu v dané oblasti. Až poté můžeme přistoupit k řešení dalších biomechanických faktorů, jako je například mobilita prstů, kotníku, kyčle, síla chodidla, hýždí, rotace hrudníku a podobně. Teprve potom je vhodné se zabývat jinými aspekty, například bráničním dýcháním. Toto je můj racionální pohled, který se osvědčil jak pro mě jako fyzioterapeuta, tak i pro mé pacienty.
'Aby došlo ke změně mechanických vlastností šlachy, je nezbytné, aby na ni působila ODPOVÍDAJÍCÍ zátěž.'
Mechanotransdukce je proces, při kterém se šlacha přizpůsobuje zátěži, které je vystavena. Je důležité zvolit vhodnou zátěž, která poskytne šlachám adekvátní stimul pro přizpůsobení. V případě tendinopatie achilovky, kdy je pacient ve fázi omezené mobility (flexo-extenze), může dokonce i statická poloha jako pozice medvěda poskytnout potřebný stimul. Naopak příliš velká zátěž může vést k přetížení šlachy a zhoršení stavu. (Mechanotransdukce se vztahuje k přenosu mechanického signálu do buněk, který spouští biochemické a biomechanické reakce vedoucí k adaptaci šlachy na danou zátěž.)
Je důležité navrhovat cviky a sportovní aktivity tak, aby zátěž na rehabilitované struktury byla adekvátní jejich stavu - ani příliš malá, ani příliš velká - a postupně se zvyšovala. Tímto přístupem se minimalizuje riziko poranění a zároveň se maximalizuje přizpůsobení šlachy dané zátěži. Správné plánování a postupné zvyšování zátěže jsou proto klíčovými faktory při prevenci zranění a optimalizaci adaptace šlachy.
Závěrem, správná diagnóza, individuální přístup a postupné zvyšování zátěže jsou klíčové pro úspěšnou rehabilitaci a prevenci sportovních zranění. Terapeut věnující se oboru sportovní fyzioterapie by měl mít hluboké znalosti o svalových zraněních, tendinopatiích a biomechanice, aby mohl poskytnout sportovcům odbornou pomoc a maximální podporu. Při správném plánování cviků a postupném zvyšování zátěže se minimalizuje riziko poranění a maximalizuje přizpůsobení rehabilitovaných struktur.
Děkuji za přečtení článku. Budu rád za vaši zpětnou vazbu a podporu na YouTube a Instagramu. Vaše podpora je pro mě důležitá.
Comments